kyseliny mastné {1}
společný název pro alifatické monokarboxylové kyseliny, které byly získány hydrolysou přírodních lipidů. Bylo jich identifikováno více než 1 000. Mastné kyseliny, obsahující více než 10 uhlíkových atomů, se označují jako vyšší. Vyšší organismy synthetisují mastné kyseliny převážně se sudým počtem atomů uhlíku, nasycené nebo nenasycené, téměř vždy nerozvětvené. Pro nerozvětvené mastné kyseliny se užívá zvláštní číselná nomenklatura: označují se dvojčíslím v podobě (m:n), kde m je celkový počet atomů uhlíku v molekule a n počet dvojných vazeb (v přirozených nenasycených mastných vždy v konfiguraci cis, pokud je jich více, jsou navzájem isolovány jednou skupinou CH2, např. viz kyselina arachidonová). Mezi nejrozšířenější patří kyseliny máselná (4:0), laurová (12:0, obsažená zejména ve voscích, viz lipidy), myristová (14:0), palmitová (16:0), stearová (18:0), olejová (18:1), linolová (18:2), linolenová (18:3) a arachidonová (20:4). Nenasycené mastné kyseliny, které lidský organismus nedokáže sám synthetisovat a musí je přijímat v potravě (esenciální), se označují jako vitamin F; patří mezi ně především kyseliny linolová a arachidonová. Do metabolismu vstupují mastné kyseliny až po aktivaci vazbou na koenzym A, čímž vzniká acyl-CoA. Ten může být katabolicky rozštěpen na acetyl-CoA (viz β-oxidace mastných kyselin), či být prekursorem biosynthesy triacylglycerolů, fosfatidátů apod. Prekursorem biosynthesy mastných kyselin je malonyl-CoA. Sodné a draselné soli vyšších mastných kyselin, vyráběné alkalickou hydrolysou triacylglycerolů (tuků), tvoří základ mýdel.