sekvenování bílkovin {3}
nejběžněji tzv. Edmanovým odbouráváním, kdy se z N-konce polypeptidového řetězce pomocí fenylisothiokyanátu postupně odštěpují definované deriváty aminokyselin (thiohydantoiny, viz schema), které se pak identifikují pomocí různých, nejčastěji chromatografických metod. Tímto opakujícím se procesem lze stanovit i několik desítek aminokyselinových zbytků. V případě, že sekvenovaný peptidový řetězec je delší, rozštěpí se ho nejdříve na několik kratších úseků specifickými endopeptidasami (nejčastěji trypsinem a chymotrypsinem). V posledních letech se při sekvenování bílkovin stále více uplatňuje hmotnostní spektrometrie. Ukazuje se také, že v případě, že je k disposici mRNA kódující danou bílkovinu, bývá snadnější pomocí reversní transkripce získat odpovídající cDNA, tu osekvenovat (viz sekvenování DNA) a pomocí známého genetického kódu určit sekvenci studované bílkoviny.