kód genetický {1}
souhrn biologicky podmíněných pravidel pro realizaci genetické informace; vztah mezi uspořádáním nukleotidů v nukleových kyselinách (DNA, RNA) a pořadím aminokyselin v bílkovinách, které jsou podle dané genetické informace v buňkách synthetisovány. Genetický kód je charakterisován čtyřmi základními atributy: a) je tripletový, tj. při synthese bílkovin odpovídá vždy za zabudování jedné aminokyseliny do polypeptidového řetězce trojice nukleotidů (viz kodon); b) nepřekrývá se, tj. v polynukleotidovém pořadí je každý jednotlivý nukleotid součástí vždy pouze jediného kódujícího nukleotidového tripletu; c) je degenerovaný, tj. zabudování jednoho druhu aminokyseliny může být určováno větším počtem různých tripletových kombinací nukleotidů (to je důsledek skutečnosti, že pro začleňování dvaceti různých druhů aminokyselin do bílkovin jsou k dispozici čtyři různé druhy nukleotidů, teoreticky možný počet jejich tripletových kombinací je tedy 43, tj. 64 kombinací); d) je, až na výjimky, univerzální, tj. stejná pravidla platí jak pro buňky prokaryotních, tak pro buňky všech eukaryotních organismů (rostliny, houby, živočichové).