hemoglobin {1}
zkratka Hb; červené krevní barvivo, které umožňuje přenos dýchacích plynů mezi plícemi a tkáněmi. Je nejrozšířenějším dýchacím pigmentem živočichů, přítomný v erytrocytech všech obratlovců a rozpuštěný v krvi některých bezobratlých. Molekula hemoglobinu je zbudována ze dvou typů jednořetězcových podjednotek označovaných α a β ; tvoří ji kompaktní symetrický tetramer α2β2. Podjednotky mají přibližně stejnou délku polypeptidového řetězce a podobnou primární i prostorovou strukturu. Každá obsahuje jednu hemovou skupinu, která je schopna na svůj ion Fe2+ reversibilně vázat molekulu O2. Z tzv. deoxygenovaného hemoglobinu (deoxyhemoglobinu, Hb) tak vzniká oxygenovaný hemoglobin (oxyhemoglobin, HbO2). Deoxyhemoglobin má vyšší afinitu k iontům vodíku (je slabší kyselinou) než oxyhemoglobin, což má významné fysiologické důsledky (viz Bohrův efekt). Hemoglobin na své železo snadno váže oxid uhelnatý (CO); proto i při malé koncentraci CO ve vdechovaném vzduchu vzniká karboxyhemoglobin (HbCO), což snižuje schopnost krve přenášet kyslík. Hemoglobin plodu (fetální HbF) má vyšší afinitu ke kyslíku než hemoglobin dospělých, což usnadňuje přenos kyslíku z krve matky do krve plodu. Nedostatek hemoglobinu nebo poruchy jeho tvorby se vyskytují při různých typech anemií; srpkovitá anemie bylo první onemocnění, u něhož bylo prokázáno, že je způsobeno mutací jediné bílkoviny.