též molekulová dynamika, pojem, používaný k vysvětlení skutečnosti, že biopolymery nemají v roztoku jedinou konformaci, ale že existují jako směs několika (mnoha) konformačních isomerů (konformerů). Můžeme rozlišit dva typy těchto konformačních stavů:
konformery vycházející z volné (náhodné) pohyblivosti založené na otáčení σ-vazeb; např. postranní řetězce lysinu na povrchu bílkovinné globule mohou pochopitelně zaujímat různé konformace, pokud nejsou nekovalentními interakcemi v jedné konformaci stabilisovány;
konformační přechody nutné k vykonávání biologické funkce biopolymeru; např. změna v kvarterní struktuře hemoglobinu spojená s jeho oxygenací, změny terciární strukturyenzymů v průběhu katalytické akce či vznik replikačního očkaDNA.