konformace {1}
prostorové uspořádání, které vychází z natočení jednoduchých vazeb (z torsních úhlů). Jedna konformace (konformer) může přecházet na druhou, aniž by došlo k přerušení kovalentních vazeb (srovnej konfigurace). Mezi typické konformační přechody patří změna židličkové konformace na vaničkovou u cyklických monosacharidů, denaturace bílkovin, indukované přizpůsobení u enzymů apod. Tento pojem se někdy užívá jako synonymum prostorového uspořádání biopolymerů, neboť jejich konfigurace je pro daný biopolymer neměnná (L-aminokyseliny v bílkovinách, D-monosacharidy v nukleových kyselinách).