tlak osmotický

< tkáň

tlak osmotický ^{2}

tlak vyvolaný tokem rozpouštědla přes polopropustnou membránu do toho prostoru, v němž roztok obsahuje vyšší koncentraci rozpuštěných molekul nebo iontů. Je dán van´t Hoffovou rovnicí:

, kde π je osmotický tlak, R plynová konstanta, T absolutní teplota a c_i koncentrace jednotlivých osmoticky aktivních částic. Fysiologicky se tato vlastnost vodných roztoků uplatňuje především při filtraci a resorpci vody v ledvinách a při transportu roztoků v rostlinách. Při zacházení zejména s křehkými živočišnými buňkami je třeba dbát na to, aby roztoky, v nichž jsou přechovávány, měly fysiologický osmotický tlak (viz isotonicita).

tlak osmotický {2}

tlak osmotický ^{2}