kooperativita {1}
vlastnost molekul některých biopolymerů, zejména bílkovin, DNA a tRNA, která je odlišuje od synthetických, prostorově neuspořádaných polymerů. Díky mnohočetným intramolekulárním nekovalentním interakcím reaguje molekula biopolymeru na vnější podněty jako celek (její části spolupracují, odtud název). Tato vlastnost se projevuje několika efekty: a) Denaturační přechod (viz denaturace) je náhlý; to znamená, že molekula odolává denaturačnímu vlivu, při dosažení určité hodnoty se prostorová struktura biopolymeru (víceméně) náhle zhroutí. b) U molekul kooperativních biopolymerů se setkáváme s allosterickým efektem, kdy konformační změna z jedné části molekuly se přenáší do jiné části (viz kooperativní vazba). c) Vlastnosti molekuly jako celku nejsou prostým součtem vlastností jejích jednotlivých částí (aminokyselinových zbytků či nukleotidů).