glukosa {1}
též dextrosa, hroznový cukr nebo krevní cukr, aldohexosa. Ve vodném roztoku po ustavení rovnováhy (viz mutarotace) je 36 % α-pyranosy a 64 % β-pyranosy, oba anomery v židličkové konformaci. Glukosa patří k nejrozšířenějším organickým sloučeninám na Zemi; vzniká při fotosynthese a je výchozí látkou pro biosynthesu ostatních sacharidů. Vyskytuje se volná v říši rostlinné i živočišné; je obsažena v ovoci, medu, rostlinných šťávách, krvi, lymfě ap. Je stavební složkou mnoha oligosacharidů, polysacharidů (viz glukany) i heteroglykosidů. Vyrábí se kyselou nebo enzymovou hydrolysou škrobu (viz amylasy). Má rozsáhlé použití především v potravinářském průmyslu. V cytosolu buněk je glukosa přeměňována fosforylací pomocí ATP na svůj metabolicky aktivní derivát, glukosu-6-fosfát. Je synthetisována procesem glukogenese, u savců především v jaterních buňkách (viz Coriho cyklus); posledním krokem synthesy je hydrolysa glukosa-6-fosfátu v endoplasmatickém retikulu. Buněčnou membránou prochází obvykle pasivním transportem pomocí bílkovinných přenašečů, přes membránu buněk ledvinových tubulů je přenášena mechanismem sekundárního aktivního transportu symportem se sodnými ionty. Účinkem mikroorganismů podléhá kvasným procesům (viz fermentace), z nichž nejvýznamnější je přeměna na ethanol a na laktát ; řízenou fermentací z ní lze vyrábět i 1-butanol, aceton, glycerol nebo kyselinu citronovou. Glukosa je významným zdrojem energie organismu savců, proto se ve formě vodných roztoků užívá k infusím při léčbě různých pathologických stavů. Pro označení hodnoty koncentrace glukosy v krvi se používá termín glykemie. V moči zdravých jedinců glukosa přítomna není, neboť je v ledvinách plně resorbována z primární moči (viz glukosurie). Enzymem glukosaisomerasou může být glukosa přeměněna na mnohem sladší fruktosu; toho se využívá při výrobě tzv. fruktosového sirupu, který se používá v potravinářství.