proces, při němž je částice (molekula nebo ion) přenášena přes biologickou membránu proti gradientu svého elektrochemického potenciálu, tedy tak, že její energie roste. Energie vzrůstá proto, že v kompartmentu, kam se částice transportuje, má vyšší koncentraci, a/nebo proto, že transportovaný ion tam má v důsledku membránového potenciálu vyšší elektrostatickou energii. Aktivní transport je vždy zajišťován integrálními membránovými bílkovinami. Patří k základním projevům života, neboť zajišťuje stabilitu složení vnitřního prostředí buněk, přičemž toto složení je trvale odlišné od složení extracelulárního prostoru. Energie, potřebná pro tento transport, se získává a) štěpením ATP na ADP a Pi (tzv. primární aktivní transport zajišťovaný enzymy ze skupiny ATPas, např. viz Na,K-ATPasa, transport viz iontovými pumpami); b) umožněním pasivního transportu jedné částice, přičemž část takto získané energie se využije pro aktivní transport druhé částice (tzv. sekundární aktivní transport, viz symport a viz antiport); takto je např. glukosa aktivně transportována z moče spolu se sodnými ionty (symport); c) energeticky výhodnými oxidačně-redukčními reakcemi; aktivním transportem iontů H+ na úkor energie těchto reakcí vzniká proton-motivní síla; d) přímou konversí světelné energie, kdy světelné kvantum je absorbováno integrální bílkovinou a tato energie je využita k transportu (viz bakteriorhodopsin).
