respirace anaerobní {2}
typ buněčné respirace, kde konečným akceptorem elektronů (oxidačním činidlem) není molekulový kyslík, ale jiná molekula (částice), přijímaná z extracelulárního prostředí, např. dusičnanový či síranový ion nebo oxid uhličitý. S tímto typem respirace se setkáváme u nefermentujících anaerobních prokaryot; je zde vázána na cytoplasmatickou membránu.