Podle formy přijímané energie dělíme organismy na fototrofní, které absorbují světelnou energii a přeměňují ji na energii chemickou (viz fotosynthesa), zatímco zdrojem energie organismů chemotrofních jsou různé chemické reakce (nejčastěji oxidace organických nebo anorganických látek).

Podle toho, zda jsou schopny synthetisovat organické látky, dělíme organismy na autotrofní, které jsou schopny přijímat anorganické látky (především oxid uhličitý) a synthetisovat z nich látky organické, a heterotrofní, které nemohou z oxidu uhličitého synthetisovat organické látky a musí je získávat z prostředí ve formě živin, obvykle z těl jiných organismů.

Podle zdroje vodíku, potřebného pro různé intracelulární redukční procesy, dělíme organismy na lithotrofní (řecky lithos = kámen), které využívají vodík z anorganických látek, a organotrofní, pro něž jsou zdrojem vodíku organické látky.

Tyto základní metabolické typy mohou být libovolně kombinovány; organismy autotrofní bývají, celkem logicky, většinou lithotrofní a naopak heterotrofové bývají organotrofní. V rámci jednoho organismu lze často určité skupiny buněk podle trofiky řadit do různých typů; např. kořenové buňky rostlin jsou chemoorganotrofní zatímco zelené buňky listů jsou fotolithotrofní.