imunisace {3}
a) experimentální (příprava protilátek) nebo léčebný (prevence infekčních onemocnění) postup směřující k vytvoření specifické imunity; umělé (obvykle injekční) vpravení určitého antigenu do organismu člověka či pokusného zvířete za účelem vyvolání imunitní odpovědi. b) v lékařství vznik imunity; rozlišuje se imunisace přirozená, vzniklá proděláním onemocnění, a umělá, a to aktivní a pasivní. Aktivní imunisace je navození preventivní, dlouhodobé, často až celoživotní imunity vůči určité nemoci, vyvolané tvorbou protilátek v organismu po předchozím očkování příslušnou vakcínou (bakteriální nebo virovou). Pasivní imunisace je akutní dodání protilátky (vyrobené z krve imunisovaných zvířat, popř. lidí) do organismu, např. při hadím uštknutí dodání protilátek proti toxinům obsaženým v jedu.