celulosa {1}
polysacharid, hlavní stavební materiál vyšších rostlin. Skládá se výlučně z D-glukosových jednotek spojených do dlouhých nerozvětvených řetězců vazbou β(1 → 4). Ve vodě je zcela nerozpustná. Celulosa je nejrozšířenější organickou sloučeninou na zemském povrchu; ročně jí biosynthesou vzniká asi 1011 tun. Pro člověka a pro mnoho druhů obratlovců je celulosa nestravitelná, protože nevytvářejí enzymy, které ji štěpí; přežvýkavci však mají v trávicím ústrojí mikroorganismy, které celulosu rozkládají. Získává se ze dřeva odstraňováním doprovodných složek (lignin, hemicelulosy atd.). Takto získaná tzv. buničina se používá v papírenském a textilním průmyslu. Acetáty celulosy jsou podstatou umělého hedvábí, nitráty se užívají jako výbušniny (bezdýmný střelný prach), pohonné látky pro rakety a laky. Z celulosy se vyrábí rovněž celuloid a celofán. Prekursorem biosynthesy celulosy jsou aktivované formy glukosy, UDP-glukosa nebo její analog GDP-glukosa; tento proces, probíhající extracelulárně, ještě zdaleka není plně pochopen.