K přenosu viru HIV může dojík při sexuálním styku vaginálním nebo análním, ať už heterosexuálním nebo homosexuálním.

Přirozená zranitelnost sliznic pohlavního ústrojí má za následek, že jsou častým sídlem mikroskopických lézí a zánětů.

Snáze se lze infikovat přes mikroskopické léze, k jejichž vzniku dochází v  průběhu sexuálního aktu. Umožní se tak styk viru přítomného ve spermatu nebo vaginálním sekretu s krví nebo lymfocyty příjemce. Všechny sexuální praktiky, které přispívají k porušení sliznice, zvyšují riziko přenosu. K přenosu však může dojít, i když jsou sliznice neporušené.

Všechny pohlavní nákazy a zajména pak infekce s vředovitými projevy (herpes, ulcerace na genitálu, gonokokové infekce, syfilis, chlamydie, mykoplazmata) velmi zvyšují riziko přenosu mezi sexuálnímio partnery. Léze v oblasti předkožky (balanitida) unsadňují infekci u mužů.

Anální styk, při kterém vlastně nejčastěji dochází k poranění, je spojen s nejvyšším rizikem infekce - rektální sliznice je zranitelnější než sliznice vaginální (viz obr.).

Riziko infekce pochopitelně stoupá s počtem pohlavních styků, ale infikovat se lze i jediným stykem, tedy i prvním.

Existují údaje, které ukazují, že riziko přenosu z muže na ženu je vyšší než ve směru žena-muž. U ženy se vzhledem ke krvácení za nejinfekčnější období pokládá menstruace.

Orálně-genitální styk (mezi ústy a pohlavním orgánem, tedy felace a cunnilinctus) může teoreticky také vést k přenosu HIV, a to v případě lézí v ústech nebo na pohlávním orgánu.

	Může k přenosu viru dojít při líbání? Ne. Při líbání, tedy ani při hlubokém líbání, k přenosu viru nedochází. Nicméně je teoreticky přenos touto cestou možný, a to v případě, že kontaminovaná krev přijde do styku s lézí v ústech partnera.
	Může k přenosu viru dojít při vzájemném masturbování partnerů? Ne. Nesmí však dojít ke kontaktu sekretů pohlavního ústrojí s otevřenou ránou.

Transfúze a injekční podávání krevních derivátů

K tomuto způsobu přenosu dochází dnes skutečně výjimečně, protože od června 1987 v ČR podléhají všechny vzorky krve povinné kontrole. K transfúzím se používá pouze séronegativních vzorků. Jisté nepatrné riziko (1:200 000) však nelze zcela vyloučit, protože čerstvě infikovaný dárce může při vyšetření vyjít jako negativní. Prosíme všechny, kdo vědí, že byli v nedávné době vystaveni riziku infekce, aby upustili od dárcovství krve nebo orgánů.

Další nezbytná opatření: transfúzi provádět pouze v případě, že je to naprosto nezbytné, a plazmu se pokusit nahradit jinými produkty, např. albuminem, který lze zbavit viru HIV inaktivací pomocí tepla nebo detergentů.

Hemofilici (pacienti s poruchou krevní srážlivosti, kterým hrozí vykrvácení) často dostávají injekční cestou krevní deriváty, které v jejich organismu chybí. Dříve mohly být tyto deriváty kontaminované a přenášet virus. Dnes by však díky systematickému kontrolování dárců krve a zavedením nových metod (zvláště ohřevu), které umožňují odstranění viru HIV při přípravě preparátů, měl tento způsob přenosu vymizet.

Injekční stříkačky a nástroje kontaminované krví

Virus lze přenést při společném sdílení kontaminovaných injekčních stříkaček a jehel. K tomu dochází u injekčních uživatelů drog, kteří používají stejnou jehlu nebo injekční stříkačku. Máme na mysli nejen narkomany, ale třeba také atlety, kteří si píchají steroidy. Dále může být kontaminovaná také lžíce a další předměty, kterých se používá při přípravě drogy.

Může se virus HIV přenést také akupunkturními a tetovacími jehlami, žiletkami, atd.? Dosud nebyl žádný případ takového přenosu zaznamenán. Existuje však teoretické riziko, že by k němu mohlo dojít.

Nástroje sloužící k probodnutí (akupunkturní a tetovací jehly, jehla na propichování uší) je nutno před každým použitím dezinfikovat jako ostatně všechny lékařské nástroje.

Nástroje určené k péči o tělo (holičské nůžky, pinzety apod.) je nutno před každým použitím dezinfikovat dezinfekčním roztokem nebo teplem.

Přenos z matky na dítě

K takovému přenosu může dojít v průběhu těhotenství přes placentu nebo při porodu. U séropozitivní matky existuje 20- až 30% riziko, že se její dítě infikuje (8% při terapii AZT). Proto je těhotenství u séropozitivních žen v každém případě nežádoucí.

Po porodu je potenciálním zdrojem HIV kojení. Proto se dnes ve vyspělých zemích doporučuje, aby séropozitivní ženy nekojily. V rozvojových zemích, kde je při umělé výživě dítěte riziko střevní infekce vyšší než riziko přenosu HIV mateřským mlékem, však SZO kojení doporučuje.

L. Montagnier a kol.: AIDS - Fakta, naděje.
On-line verze 2. českého vydání (Nadace pro život, 1996) na AIDS Serveru.
Copyright © S. C. I., 1993. Realizace na Internetu © ALMS, 1998-1999.